Možná je to láska

Virgílio je starý mládenec, pracuju v reklamní agentuře, svůj život má přesně nalinkovaný a nechce nic měnit. Dokonce odmítne i povýšení, protože by s větším platem musel přepracovat svá daňová přiznání, která má vyplněná na léta dopředu. Jeho poklidný život však jednoho dne naruší zpráva na záznamníku, kterou mu žena jménem Clara sděluje, že ač ho miluje jako nikdy nikoho jiného, musí se s ním rozejít, protože vztah je pro ni nadále neúnosný. Jenže Virgílio si na žádnou Claru nevzpomíná! Na záznamníku ho sice oslovila jménem, ale pokládal by to za omyl, pokud by mu ovšem všichni jeho přátelé nevyjadřovali svou účast a neutěšovali ho, protože o jeho vztahu s Clarou evidentně věděli. Virgíliova psycholožka mu vysvětlí, že zřejmě trpí lakunární amnézií – poruchou paměti, která ovlivňuje izolovaně nějakou skupinu vzpomínek. Tudíž vzpomínky na Claru úspěšně vnitřním obranným mechanismem potlačil.