Klíčové slovo Iraqi

Ocitáme se na tom nejnebezpečnějším místě na světě, na horké půdě Iráku, krátce po svržení režimu Saddáma Husajna. Jedním z nešťastníků, kteří mají pomoci postavit tuto zemi na nohy, je i velitel americké armády Roy Miller. Jeho jednotka má za úkol pátrat po zbraních hromadného ničení (jinak hlavní zámince ke svržení Saddámovy krutovlády) a zároveň po pohlavárech bývalého režimu, označených žolíkovými kartami. Miller a jeho muži se ocitli v pekle, kde nebezpečí číhá na každém kroku. Není tu nikdo, komu by se dalo věřit, což k jejich smůle platí i o lidech, kteří by měli hrát za jejich tým. Čím hlouběji totiž Miller proniká do tohoto blízkovýchodního chaosu, tím jasnější mu je, že tady „něco smrdí“. V Iráku zuří válka a vysoko nad ním komplikovaná zpravodajská hra, která může přinést zkázu tomu, kdo v ní bude ve finále tahat za kratší konec. Miller se v ní postupně stává čím dál důležitější figurou, která drží v ruce zásadní trumf – pravdu. A proto je třeba ji vyhodit.

Píše se rok 1990 a kdesi na australském pobřeží přistane indonéská rybářská loď s pasažéry z Kambodže a Iráku, kteří se pokoušejí ilegálně dostat do země. Oklamáni falešnými sliby ocitají se uprchlíci na kraji pouště s třísetkilometrovou vzdáleností k nejbližšímu městu. Skupina se rozpadá a náhoda svádí dohromady podmračeného iráckého inženýra Youssifa, mírného, avšak rozhodného Kambodžana Aruna, hledajícího svého australského otce, a javánského rybáře Ramelana, jehož prokletím je přitahovat katastrofy nejrůznějšího druhu. Podobně jako Danis Tanović v Zemi nikoho přibližuje i scenárista a režisér Rowland ve svém debutu politické téma s lakonickým humorem vycházejícím z absurdity situace, aniž by však ztrácel ze zřetele její humanistický rozměr. Cestu podivné trojice za štěstím v podobě civilizace snímá vynalézavá kamera, která ideálním způsobem využívá fotogeničnosti australských širých plání. (KVIFF)