Klíčové slovo Bourgeoisie

Ústřední hráči příběhu tvoří známý milostný trojúhelník, jehož potenciální přítomnost provází většinu manželských soužití od nepaměti. Nová žena v životě ženatého muže znuděného stereotypem a zdaleka už ne tolik překypujícího láskou k choti, které to kdysi před Bohem slíbil. Přidejte k tomu úpěnlivou sexuální potřebu a touhu po novém těle a vyjde vám, že Brad je v tom se Sarah až po uši. A jeho manželka Kathy přitom trpělivě vychovává doma jejich potomka a na manželovy pozdní příchody z práce nahlíží stále s neskrývanou důvěrou v oku. Brzy se však o Ní doslechne a nic už není jako dřív...

Skupina přátel z vyšší společnosti by ráda společně pojedla, toto banální přání se však ukáže jako nesplnitelné. Hosté se sejdou, popíjejí, konverzují, ale ke společnému jídlu nikdy nedojde – a události, které jej maří, jsou čím dál tím bizarnější. Spletitý, hravý příběh graduje v absurdním, snovém finále. Na základě této groteskní zápletky Buñuel se zlomyslným humorem analyzuje povrchnost společnosti i její ideály, přičemž nešetří církevní hodnostáře, vrcholné politiky, revolucionáře, vojáky ani aristokraty. V duchu surrealistické hry jsou akcentovány motivy snu, sexu a smrti. Hlavní postava (velvyslanec jihoamerického státu, vydělávajícího peníze na výrobě a pašování drog) umožnila režisérovi vyjádřit určitou dobovou levicovou angažovanost, většina kritizovaných společenských nešvarů je však aktuální i dnes.

Francouzsko-dánská polární expedice objeví na nejsevernějším břehu Grónska tělo muže dokonale konzervovaného v ledovci. Je to nepochybně člen posádky francouzské lodi, která zde ztroskotala roku 1905. Zmrzlé tělo bylo dopraveno do Francie, kde se podařilo neznámého muže oživit. Pro bohatou rodinu Huberta de Tartas je tato událost jen senzací a dalším úspěchem vědy. Ovšem pouze do té chvíle, kdy se zjistí, že zmrzlý Hibernatus je vlastním dědečkem manželky Huberta de Tartas. Hubert se chce příbuzného ponechat vědě, ale jeho žena Edmée chce naopak dědečka vrátit rodině. Ale komu vlastně nyní patří rodinná továrna?

Příklon k existencialismu, pocitová platforma 60. let, hledání východisek - to jsou zdroje, z kterých vyvěrá příběh Ferdinanda, který přišel o práci a v bezútěšné situaci s pocitem zbytečnosti nachází útěchu ve vztahu k Marianne. Tento motiv je zakomponovaný do gangsterského podhoubí. Ferdinand se celou dobu domnívá, že Marianne je sestrou gangstera; rozčarování z poznání, že je jeho milenkou, zaplatí oba životem. Godardova svoboda vyjadřování vytváří osobitý styl díla, v kterém se slučuje subjektivizující proud s cinema-vérité a ústí do podoby pestré koláže. Svérázný, nekonvenční Belmondo využívá prostor na improvizaci, jeho projev osciluje mezi něžnými, humornými a vážnými polohami. Film je variací na známá godardovské témata: lásku, která přináší smrt, hledání svobody, problém jazyka a komunikace, romantickou představu o možnosti návratu k přírodě a deziluzi ze zklamání. O lhostejnosti, pocitu marnosti a cynismu moderní doby.

Služebná musí na španělském pobřeží Costa Brava v létě sloužit dvěma bohatým dětem. Najde si vlastní způsob, jak rodině pomoci a zároveň se pobavit.

Patricia je obléhána boháčem Antoinem, jehož nedokáže odradit ani její jasné a opakované odmítnutí. Patricia chce jeho naléhání jednou provždy udělat rázný konec, proto dá Simonovi Guilbaud návrh nabízí mu deset jeho platů, stravu, nocleh, oblečení a když to vyjde, i nové auto podmínkou je, aby Antoine konečně pochopil, že se za něj nikdy nevydá. Jakmile se s tím Antoine smíří, dá mu Patricia volnost, ale do té doby si musí všichni myslet, že jsou manželé. Ona ho totiž nemiluje, hnusí se jí a nic na tom nezmění ani miliony, které zdědil po strýci. Simon se tedy nastěhuje do Patriciiných pokoje co se však absolutně nelíbí zejména otci Leonardovi, jehož naopak Antoinove peníze nadmíru zajímají, protože kvůli nevýhodným obchodům jim hrozí krach. Podaří se vyhrát vzdorovité Patricii nebo jejímu otci, který Simonovi změnil roli?

Pravidla hry vznikaly ve vypjatých chvílích novodobé evropské historie. Renoir psal scénář s Carlem Kochem v žáří 1938 po mnichovském diktátu, natáčení se časově shoduje s okupací Československa. Filmová adaptace komedie "Marianniny rozmary" od Alfreda de Musseta vypráví o složitých milostných vztazích mezi společenskou smetánkou i jejím služebnictvem. Přesto, že zápletka celého děje působí jako překombinovaná fraška, je snímek považován za to nejlepší, co ve své kariéře Renoir vytvořil, a je označován za zdařilou společenskou satiru. Ve filmu se odráží politická a duchovní atmosféra tehdejší Francie s takovou naléhavostí, že Renoirovo dílo bylo také označováno jako "zpráva o morální stavu francouzské společnosti." Děj sestává z drobných příhod, které se vzájemně proplétají a kombinují, z flirtování, nevěr a banálních vztahů. Když jedna z postav poruší pravidlo hry, dochází k tragédii.

Málokdo ví, že kdysi tak skandální román D. H. Lawrence Milenec lady Chatterleyové měl dvě mladší literární verze. Režisérka si pro svůj film vybrala tu druhou, vydanou ve Francii pod názvem Lady Chatterley et l´homme des bois. Na rozdíl od adaptací britských, francouzských, amerických i od české televizní adaptace z roku 1998 (se Zdenou Studenkovou, Borisem Rösnerem a Markem Vašutem), jež vycházely z oné nejslavnější třetí verze, tato neakcentuje tolik sociální, společenské ani vypjatě erotické motivy, ale klade důraz na příběh vášně, z níž se zrodí osudová láska dvou osamělých lidí. Třiadvacetiletá Constance se provdala za důstojníka a majitele dolů Clifforda Chatterleye. Píše se však rok 1917 a novomanžel se vrací z války jako mrzák. Mladý pár se uchýlí na venkovské sídlo Wragby, vzdálené veškerému společenskému dění. A tam se osamělá, nešťastná lady setkává s hajným Olivierem Parkinem a vzplane mezi nimi vášnivý hluboký cit.

Renaisův film Můj strýček z Ameriky je věnován Henrimu Laboritovi, vědci, zabývajícímu se behaviorismem, který vychází z těchto tezí: "Pro bytost je jediným důvodem bytí být, to znamená udržet si svou strukturu, udržet se při životě, bez toho není bytí." Do tohoto dokumentárního rámce, v němž Laborit prezentuje a laboratorně dokládá své ideje, Resnais začleňuje osudy tří fiktivních postav, přičemž každá z nich reprezentuje jiný společenský kontext. Vzniká tak dialog různých "textů", který rozšiřuje možné pohledy na skutečnost...

Příběh o ženě, která se snažila najít lásku a o třech mužích, kteří ji milovali. Film vás zavede do Francie 19. století. Rolníkova dcera Emma si bere za manžela venkovského lékaře, Charlese Bovaryho. Jenže se s ním velmi brzy začne nudit a tak se po romantice začne ohlížet jinde. Nejprve se spustí s velkostatkářem Léonem Dupuisem. A následují další. Později začne zběsile utrácet a témeř přivede svého manžela na mizinu. Aby se pan Bovary, jenž ji stále slepě zbožňuje, nedozvěděl o obrovském dluhu, obrátí se Emma s žádostí o pomoc na své bývalé milence...

Paříž na začátku 70. let minulého století. Gilles, mladý vysokoškolský student, je zcela pohlcen politickou a tvůrčí vřavou tehdejší doby. Stejně jako jeho přátelé, i on se zmítá mezi svým radikálním postojem a osobními ambicemi.

Paříž dvacátých let. Marguerite Dumont je zámožná žena, milovnice hudby a opery. Už celé roky pravidelně zpívá pro své hosty. Jenže zpívá zoufale falešně a nikdo jí nikdy neřekl pravdu. Vše se zkomplikuje, když se rozhodne zazpívat před skutečným publikem, v pařížské Opeře.