Obchodnice s uměním Patrice nezažívá nejlepší časy a tak, když se jí vyskytne možnost přivydělat si praním špinavých peněz pro mafiána Gordona, nabídku využije. Při nekalých praktikách však narazí na nájemného zabijáka Reggieho, ze kterého se náhodou vyklube umělecký supertalent. Patrice je tak nucena lavírovat mezi uměleckým světem a podsvětím, zatímco Reggieho úspěch ohrožuje, že se celé schéma praní špinavých peněz odhalí.
Legendární streetartista a graffiti writer Banksy, který ani přes nominaci na Oscara neodhalil svoji identitu, vstupuje do českých kin se svým provokativním mystifikačním dokumentem o street artové scéně. Excentrický francouzský majitel obchodu Tonny Guetta, který má stovky hodin záznamů graffiti akcí, marně pátrá po tajemném Banksym a sám se po jeho vzoru rozhodne stát kultovním umělcem. Pod pseudonymem Mister Brainwash (MBW) začíná chrlit jeden artefakt za druhým... Zábavný a vzrušující dokument o kultu pouličního umění, který tento fenomén zároveň odhaluje, zároveň jej relativizuje a sebevzhlíživost některých umělců ironicky shazuje. Stejně jako ve svém umění, i ve filmu Banksy zpochybňuje současnou pouliční výtvarnou scénu, která se stala snobským pozlátkem.
Osou příběhu a zároveň jeho postavou, sbírající a distribuující energii, je stavba Chrysler Building, jedna z ikon Manhattanu. Sám Barney tu vystupuje jako Učedník. Do role svého protihráče Architekta pozval minimalistického sochaře Richarda Serru. Společně oživují zednářský mýtus o stavbě Šalamounova chrámu a jeho staviteli Hiramu Abiffovi, který faustovsky mířil k vědomostem z nejhlubších tajemství vesmíru.
Barney stále obrazně sleduje motiv stvoření. Na biologické úrovni tedy film reprezentuje fázi vývoje plodu, kdy dochází k rozdělení podle pohlaví. Podle Barneyho se živý systém takovému rozdělení brání a usiluje o zachování rovnováhy, jakou představoval Cremaster 1. Vyprávění putuje v čase – od roku 1977, kdy byl popraven vrah Gary Gilmore, k roku 1893, kdy na obří celoamerické výstavě v Chicagu vystoupil kouzelník Houdini.
Zkoumání záhadných okolností zmizení více než 100 údajně "zrádných" obrazů současného íránského umělce Nickzada Nodjourmiho.
Françoise Gilotová prožila s Picassem deset let, měli spolu dvě děti, Clauda a Palomu, přesto ji málokdo zná. V době, kdy ho potkala, jí bylo jednadvacet let a poprvé vystavovala. Picassovi bylo jednašedesát. V roce 1946 dosáhl toho, aby se k němu Françoise přestěhovala. Pak už se dráhy obou umělců vyvíjely paralelně, nejdříve v mileneckém a rodinném soužití, ne nepodobném koridě, později odděleně. Gilotová ve vztahu vědomě bojovala, aby si zachovala integritu a vlastní identitu, což se ji také podařilo. Jako jediná z jeho družek, dokázala Picassa opustit. V roce 1963 napsala knihu „Můj život s Picassem“ a podařilo se ji vystoupit z destruktivního kruhu, do něhož, jak se zdá, Picasso uzavíral své ženy. Od roku 1970 žije v New Yorku, kde naposledy vystavovala v tamní The Elkon Gallery v roce 2019 a v roce 2021 se dožila sta let...
